Očima manažera
Zdravotnické noviny, 27.4.2009 číslo 14
Akreditace řeší chronické problémy zdravotnictví
Domnívám se, že nové akreditační standardy jdou více do hloubky. Jednou z kapitol, která byla rozšířena – a zajisté se mnou budete souhlasit, když si dovolím tvrdit, že jde o jednu z nejzranitelnějších oblastí našeho zdravotnictví –, je ochrana práv pacientů.
Kromě nového standardu o odebírání informovaného souhlasu, který vychází z platné legislativy, přibylo několik dalších kapitol. Závazné bude informování pacienta o jeho zdravotním stavu, možnostech navrhované léčby, včetně vyjmenování rizik a důsledků případného odmítnutí terapie. Standardy se snaží o zapojení pacienta do spolurozhodování o léčbě. Pozitivně hodnotím standard o edukaci nemocného a zavádění edukačních programů v případě, že se pacient může sám podílet na léčbě – např. při aplikaci inzulínu v domácím prostředí.
Ráda bych upozornila na obezřetnost při sdělování informací pacientům o jejich zdravotním stavu či léčbě. Stává se běžně, že zdravotník informuje nemocného u lůžka před více spolupacienty. Pokud pacient nesouhlasí, aby byl jeho stav „veřejným tajemstvím“, je však nutné zaručit předávání závažných informací v soukromí. Není možné diskutovat s kolegy ve veřejných prostorách, na chodbě, ve výtahu, v jídelně při obědě...
Ne zcela objasněnou kapitolou je předávání informací o pacientovi rodinnému příslušníkovi telefonicky (pokud si jej sám pacient určil při nástupu nebo v průběhu hospitalizace). V našem zařízení se lékaři drží zásady, že nesmějí po telefonu podávat bližší informace o zdravotním stavu nemocného. Ve výjimečných případech, kdy např. velká vzdálenost brání rodinnému příslušníku v častějších návštěvách, se s ním lékař domluví osobně na způsobu ověření jeho identity po telefonu a poté mu informace o pacientově zdravotním stavu předá.
Často se diskutuje o používání omezovacích prostředků v zájmu bezpečnosti nemocného. Pokud lékař indikuje u našeho pacienta po určitou dobu (max. 4 hodin) použití omezovacího prostředku – např. z důvodu nebezpečí jeho pádu, musí personál pacienta kontrolovat po celou dobu aplikace. Je nutné klást důraz na přesné dokumentování použití omezovacích prostředků, abychom mj. předešli případným sporům s rodinou. Pacientovi je třeba důvod použití omezovacího prostředku srozumitelnou a citlivou formou vysvětlit.
Přechod na nové standardy pro nás nebude představovat nadměrnou zátěž. S jejich zaváděním jsme již začali a zapojili do něj pracovníky na různých úrovních. Jsem přesvědčena, že akreditační proces řeší řadu chronických problémů českého zdravotnictví a vytváří prostředí, které je radostnější, bezpečnější a atraktivnější pro personál i nemocné.
MSc. Magdaléna Scholzová, ředitelka LDN – Dům ošetřovatelské péče v Dolním Rychnově