Snížená soběstačnost ve stáří nemusí být překážkou k důstojnému životu
S přibývajícím věkem nebo vlivem vážné nemoci začínají být i zdánlivě samozřejmé činnosti čím dál náročnější. Připravit si jídlo, postarat se o domácnost či provést osobní hygienu se pro mnoho starších lidí stává obtížně zvládnutelným úkolem. Stanovení míry soběstačnosti prozradí, jakou péči senior potřebuje. Někdy stačí terénní pomoc v domácím prostředí a podpora rodiny, jindy je vhodným řešením celodenní péče ve specializovaném zařízení.
Soběstačnost vs. samostatnost. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Pojmy soběstačnost a samostatnost se v sociálních službách používají ve spojitosti se schopností klientů fungovat bez cizí pomoci.
Soběstačnost obvykle označuje praktickou schopnost zajistit základní sebeobsluhu, tedy najíst se, obléknout, vykonat hygienu, pohybovat se, používat toaletu apod.
Samostatnost může zahrnovat i širší kontext nezávislosti, například schopnost rozhodovat o svém životě a žít podle vlastních představ, tedy jak chce trávit čas, co chce jíst či kde žít.
Pro většinu seniorů jsou soběstačnost a samostatnost jedny z nejcennějších hodnot. Umožňují jim zachovat si svobodu a kontrolu nad vlastním životem. Právě proto bývá jejich největším přáním zůstat co nejdéle soběstačnými, zvládat svůj život bez pomoci druhých a samostatně o něm rozhodovat.
Měřítka každodenní soběstačnosti
Míra soběstačnosti se v čase snižuje. I když má senior pocit, že každodenní úkony zvládá sám, v praxi se často ukáže, že některé činnosti jsou už nad jeho síly a k zachování kvalitního a důstojného života je potřeba určitá dopomoc. Aby bylo možné soběstačnost co nejpřesněji vyhodnotit, existují speciální škály a testy.
Mezi nejznámější patří:
- ADL (Activities of Daily Living) – sledují základní sebeobslužné činnosti, jako je hygiena, oblékání, pohyb, stravování nebo používání toalety.
- IADL (Instrumental Activities of Daily Living) – hodnotí složitější úkony potřebné k samostatnému životu, například nakupování, přípravu jídla, správu financí či dopravu.
- Index Barthelové – bodové hodnocení, které shrnuje míru soběstačnosti v základních denních aktivitách (jídlo a pití, přesun z vozíku na lůžko a zpět, osobní hygiena, používání toalety, koupání a sprchování, chůze nebo pohyb na vozíku, chůze po schodech, oblékání a svlékání, kontinence stolice, kontinence moči).
Zjednodušeně řečeno: tyto škály sledují, co všechno člověk zvládne sám, co s dopomocí a které činnosti už nezvládne. Výsledky pak slouží jako podklad pro nastavení odpovídající péče, ať už v domácím prostředí, nebo při žádosti o přijetí do pobytového zařízení.
Kdo posuzuje soběstačnost?
Při žádosti o příspěvek na péči posuzuje soběstačnost sociální pracovník z úřadu práce. V nemocnicích a léčebnách ji hodnotí ošetřující lékaři či zdravotní sestry. V domovech pro seniory hraje velkou roli pečující personál, který sleduje, jak si klient vede v každodenních činnostech. Na základě toho pak sociální pracovník s pracovníky v přímé péči připravují individuální plán péče.
Snížená soběstačnost a volba péče
Pokud senior nezvládá základní sebeobsluhu (sám se nenají, neobleče atp.) a potřebuje pomoci téměř ve všech oblastech, hovoříme o vysoké závislosti na péči. Takový člověk potřebuje celodenní péči jiné osoby. Zajistit ji mohou rodinní příslušníci za pomoci vybraných sociálních služeb (podrobněji se jim věnujeme níže) nebo zařízení celodenní pobytové péče, například domov pro seniory či domov se zvláštním režimem.
Při lehčím či středním stupni závislosti, ve kterém je potřeba pomoci jen s některými činnostmi (často spíše instrumentálními, např. úklidem, vařením, většími nákupy), bývá pro seniora vhodné setrvat v domácím prostředí co nejdéle. Podporu zajistí buď rodinní příslušníci, anebo je možné využít terénní pečovatelskou službu.
Pracovníci pečovatelské služby dojíždějí za klientem domů a pomáhají mu zvládat právě ty úkony, které kvůli snížené soběstačnosti nezvládá sám.
Pro osoby se zdravotními problémy lze zajistit i domácí zdravotní péči, při níž k pacientovi dochází zdravotní sestra (na doporučení ošetřujícího lékaře) a poskytuje potřebné zdravotní úkony.
Kombinace jmenovaných služeb a podporující rodiny umožňuje pečovat v domácím prostředí i o člověka s velmi sníženou soběstačností až úplnou závislostí. Je tedy možné, aby senior dožil doma, pokud je to jeho přání a pokud úroveň péče doma pokryje všechny jeho potřeby.
Jak v praxi podporujeme soběstačnost ve stáří
Skutečnost, že se senior ocitne v domově pro seniory nebo jiném pobytovém zařízení, neznamená rezignaci na jeho soběstačnost. Kvalitní sociální služby se snaží zachovat a rozvíjet klientovy kompetence a podporovat je v maximální možné míře.
Posilování soběstačnosti je přímo jedním z cílů našich služeb. Každý nový obyvatel domova má vytvořen individuální plán péče, který zohledňuje jeho zdravotní stav, možnosti, ale i osobní přání a dosavadní zvyklosti.
Každodenní činnosti jsou příležitostí k udržení soběstačnosti
Náš personál podporuje klienty, aby se podle možností zapojovali do běžných činností. Nemusejí pasivně přijímat plnou obsluhu. Díky tomu si udržují své schopnosti a nepřipadají si bezmocní.
I pacientům upoutaným na lůžko se snažíme nabízet vhodné aktivity (poslech hudby, rozhovor, bazální stimulaci apod.), aby neztratili kontakt s okolím ani pocit smysluplnosti.
Nedílnou součástí péče je udržování sociálních vztahů
Velký důraz klademe také na sociální stránku života v zařízení. Naši sociální pracovníci pomáhají seniorům udržovat kontakt s vnějším světem a samozřejmě zprostředkovávají pravidelné spojení s rodinou.
Důstojnost a kvalita života na prvním místě
Soběstačnost úzce souvisí s důstojností. I když stáří či nemoc přinášejí omezení, je důležité, aby měl senior možnost rozhodovat o svých záležitostech, vyjadřovat přání a podílet se na volbě péče. Proto se snažíme naše sociální a zdravotní služby poskytovat tak, aby si naši klienti uchovali maximum vlastní autonomie.
